Nejen odbornou veřejnost nedávno zaujaly nové PA systémy společnosti Bose Professional označené ShowMatch a DeltaQ. A není divu, přinášejí totiž několik unikátních prvků. Například dosahují nižšího Q, tedy širšího směrování zvuku, změnou úhlu otevření modulu…
I proto jsme požádali o rozhovor Pascala Vierdeela, zvukového designéra firmy Bose Professional, a zeptali se ho především na zmíněné inovace. Ale nejen to, povídali jsme si s ním i o jeho unikátní profesní kariéře, o jeho vnímání zvuku, přístupu k designu zvukových systémů a řadě dalších věcí.
Jaká je historie vývoje systému ShowMatch a lineárního systému DeltaQ?
Před tím, než tyhle systémy vznikly, bylo nejběžnější a cenově dostupnou metodou konstrukce zvukových systémů pro velké aplikace – jako jsou stadiony a arény – vytváření klastrů reproduktorů s různými úhly pokrytí. Tak aby vyhovovaly různým požadavkům v daném prostoru. V té době už sice specializované firmy pronajímaly lineární systémy, ty ale nebyly dostatečně přizpůsobené.
Co to znamená?
Byly až moc výkonné, měly příliš široké pokrytí pro vnitřní prostory, neměly energetickou efektivitu pro všechny moduly a nebyly plně certifikovány pro venkovní použití. Současně byly příliš drahé pro pevné instalace, například do restaurací, hotelů nebo třeba i na stadionech.
A tak postupem času začali výrobci vytvářet různé řady lineárních systémů s různými úrovněmi výkonu, přizpůsobené pro pevné instalace v interiéru i exteriéru. Jedním z častých problémů ovšem bylo široké horizontální pokrytí pro vnitřní aplikace a problémy s interferencemi způsobenými množstvím úhlů rozptylu. Náš tradiční způsob práce s klastry bodových zdrojů také čelil problémům, jako jsou vysoké náklady na návrh zakázkového zavěšení a nevyhnutelné problémy s interferencemi při kombinování různých reproduktorů v jednom klastru. Bylo nám jasné, že je potřeba lepší způsob, jak řešit všechny tyto problémy, a tak se zrodil koncept DeltaQ.
Jak se vám podařilo docílit toho, že lze větší úhel vyzařování lineárního systému pokrýt menším počtem boxů?
Jedním z problémů, kterého jsme si všimli u jiných lineárních systémů, byla energetická neefektivnost v rámci lineárního pole. V typickém nastavení L/R, například v divadle nebo koncertním sále, hrají horní moduly na plný výkon, ale nižší moduly mají výkon snížený, aby vyrovnaly zvukový tlak zepředu dozadu v prostoru. To může ovlivnit celkový výkon pokrytí systému, ale zároveň snižuje energetickou efektivitu systému. Je to plýtvání penězi a může to mít vliv na celkový akustický výkon systému.
Proto jsme vytvořili technologii DeltaQ. Místo toho, abychom snižovali akustický výkon nižších modulů poklesem úrovně signálu, rozhodli jsme se vytvořit modul s nižším Q (udává, jak je zvuk směrově šířen z reproduktoru; čím vyšší Q, tím užší směrování zvuku, pozn. red.). A to změnou úhlu otevření, horizontálně pomocí různých vyměnitelných vlnovodů a vertikálně pomocí různých možností modulů. Konkrétně ShowMatch 5/10/20° a ArenaMatch 10/20/40°. Tímto způsobem můžeme používat moduly s vysokým Q pro horní elementy a postupně snižovat směrovost modulů systému při sestupování dolů v řadě. Tak vznikl název DeltaQ.
Jak jste tohoto dosáhli?
Modul ShowMatch SM5 umožňuje naklánět mezi 5° a 0° v krocích po 1°. Použití úhlů naklopení není novinkou, ale my to děláme s modulem, který má vnitřní křivku pro 5° místo 15° nebo větší křivky, jaké používají naši konkurenti, což je velký rozdíl z hlediska interferencí, které vznikají překrytím vertikálních úhlů. ArenaMatch je sestava pouze pro pevné instalace, která nám také umožňuje vytvářet originální DeltaQ soustavy a soustavy s konstantním zakřivením stejně jako ShowMatch, ale nenabízí možnost naklánět je pro vytvoření J-array.
Reproduktory ShowMatch také dosahují vyššího parametru SPL, tedy citlivosti, než konkurence o přibližně 4 dB. Čím to je?
Na rozdíl od bodových zdrojů, kde celý zvuk vychází z jednoho bodu (alespoň pro střední či vysoké frekvence, nejedná-li se o koaxiální reproduktory), musí být modul lineárního systému navržen tak, aby lineární zdroj pokračoval, když se moduly spojují do řady. Zvuk vycházející z vlnovodu musí být časově zarovnán přes celý vertikální úhel. Jiní výrobci často používají jeden kompresní driver v kombinaci s fyzickým adaptérem, který přivádí zvuk do vertikální části vlnovodu časově zarovnaného tak, aby udržel lineární zdroj u modulu a sestavy (pokud se nepoužívá přední splay). My jsme se rozhodli udělat to jinak.
Jak?
Používáme více kompresních driverů v jednom modulu. V systému ShowMatch čtyři kompresní drivery EMB2S a v systému ArenaMatch šest kompresních driverů EMB2S. Jsou namontovány na adaptér hrdla připojený ke slotu pro difrakci na kontinuální obloukové konstrukci (CADS), který přivádí zvuk časově zarovnaný do velkého vlnovodu. Tento CADS je navržen pro různé vertikální moduly, které máme v obou řadách DeltaQ. Tímto způsobem lineární zdroj pokračuje uvnitř modulu, ale také v rámci sestavy modulů. Použitím více kompresních driverů v jednom modulu máme větší prostor pro výkon ve středním, resp. vysokém pásmu. To nám umožňuje hrát hlasitěji, což v mnoha případech bývá omezující faktor lineárních sestav. Sekce LF lineární sestavy je většinou dostatečně silná, protože LF sekce modulů se spojují a každým dvojnásobným počtem modulů získáme +/–6 dB. Pokud není HF sekce dostatečně silná, aby byla v rovnováze s LF sekcí, lze dosáhnout maximálního výstupu sestavy. To je výhoda našeho návrhu s více kompresními drivery.
V čem se tedy DeltaQ liší od jiných lineárních sestav?
ShowMatch je sestava pro pevné instalace v interiérech a pro přenosné aplikace, která umožňuje vytvářet originální DeltaQ sestavy pro malá a středně velká divadla (až 20–25 m). Taky sestavy s konstantním zakřivením, které se typicky používají ve velkých arénách, kde je vzdálenost od soustavy ke všem sedadlům přibližně stejná. Nebo J-array, kde potřebujeme zvuk promítnout až na 50–60 m, například na venkovních festivalech. U těchto J-array je důležité, že můžeme moduly naklánět, abychom získali větší dosah zvuku. Využíváme tedy výhody lineárního zdroje pro vysoké frekvence.
Naše DeltaQ jsou flexibilnější pro použití v různých typech aplikací, protože mohou být použity v konfiguraci DeltaQ, konfiguraci s konstantním zakřivením nebo konfiguraci J-array (pouze ShowMatch), zatímco jiné lineární sestavy na trhu jsou navrženy specificky pro jeden typ konfigurace. To činí naše DeltaQ nejflexibilnějšími na trhu. Pro vertikální úhly používáme různé skříně. Různé horizontální úhly, symetrické nebo asymetrické, jsou vytvářeny změnou vlnovodů uvnitř modulů.
Jak obtížné bylo navrhnout systém tak, aby byl co nejflexibilnější, kompaktní a přenosný?
První výzvou bylo spojit všechny kompresní drivery do jednoho modulu pro různé vertikální úhly. Drivery musely být dostatečně malé, navíc bylo nutné najít řešení, jak je přivést do vlnovodu. Strávili jsme hodně času vytvářením adaptérů hrdla a kompresního driveru, protože jsme na trhu nemohli najít malý kompresní driver s širokým frekvenčním rozsahem a nízkým křížovým bodem. Konečným výsledkem byl kompresní driver EMB2S.
Další výzvou pro ShowMatch bylo najít ten nejlepší 8palcový reproduktor, který by poskytl zvuk v celém rozsahu v kompaktním pouzdře. S tím, jak používáme různé vertikální úhly, máme také různé objemy uvnitř skříně, ale potřebujeme stejný frekvenční rozsah pro každý z různých modulů, abychom nepoškodili lineární zdroj. ShowMatch sestavy podporují frekvence až do 65 Hz, což umožňuje umístit subwoofery na zem. Výsledkem je pocit posluchače, že veškerý zvuk vychází ze soustavy. U mnoha firemních akcí není nutné přidávat subwoofery, což může být výhodou.
Jak ShowMatch DeltaQ správně nastavit?
Začíná to samozřejmě dobrým návrhem, možnosti máme různé. Pro pevné instalace můžeme použít software Bose Professional Modeler, který umožňuje výpočty od pokrytí přímým polem po zvukový tlak včetně odrazů a výpočtů STI. Také nabízíme GLL soubory pro ShowMatch a ArenaMatch, které lze použít s EASE Focus a EASE 4/5. Když je návrh hotový, ve všech těchto aplikacích uživatelé najdeme informace o tom, jak systém umístit, zavěsit či natočit. Což jim samozřejmě při nastavení systému také pomůže.
Jsou ještě nějaké další výhody ShowMatch DeltaQ oproti jiným systémům?
Myslím, že jsme uvedli většinu výhod, ale můžeme to shrnout:
• Méně boxů pro určitý vertikální úhel.
• Účinnost sestavy (všechny moduly hrají na stejný výkon).
• Kompaktní sestava s plným zvukovým rozsahem.
• Vysoký SPL díky designu s více drivery.
• Nízká zkreslení při naklánění modulu SM5.
• Velmi silný kompaktní 18palcový subwoofer.
Jak bys popsal kvalitu zvuku systému ShowMatch DeltaQ?
Je to projekce zvuku, která zabraňuje odrazům od bočních stěn, v kombinaci s nízkým křížovým bodem kompresního driveru, což zlepšuje jasnost vokálů. Ve spojení s plným rozsahovým zvukem ze sestavy a silnými kompaktními subwoofery poskytuje prostor pro mixování zvuku kapely místo boje s akustikou místnosti. Což vede k velmi příjemnému a uvolněnému zvukovému zážitku pro diváky. Pokaždé, když slyším, jak hraje systém ShowMatch, mám na tváři široký úsměv, protože jsem hrdý, že můžeme nabídnout takto vysokou úroveň zvukové kvality.
Jakou radu bys dal lidem, kteří zvažují investici do lineárního systému?
Požádejte o předvedení a porovnejte různé výrobce. Poslouchejte také sestavy bez subwooferů, protože ty mohou maskovat jejich výkon.
Zajímá mě taky, které kapely už použily ShowMatch na turné.
Hlavní zaměření naší produktové řady DeltaQ je trh instalací. Mnoho výrobců si vybudovalo silnou pozici na trhu s pronájmy, a i když jsme tam měli několik úspěchů, například při podpoře turné švédské metalové kapely Hammerfall nebo české rockové kapely Olympic, rozhodli jsme se zaměřit více na zmíněné pevné instalace na společnosti, které jsou aktivní na trhu firemních pronájmů.
Pascale, jak ses vlastně dostal do světa zvuku? Způsobil to nějaký speciální moment, který vzbudil tvůj zájem?
Ano. Bylo mi asi dvanáct. Měl jsem kamaráda, který byl DJ a měl mobilní DJ systém, se kterým jezdil na různé večírky. A protože to byl dobrý kamarád, zeptal jsem se tehdy rodičů, jestli s ním můžu jet a pomoct mu to všechno nastavit.
A právě tohle byla moje první zkušenost, která ve mně zažehla jiskru. On si taky stavěl vlastní reproduktory a já mu pomáhal. Takhle jsem se začal zajímat o elektroniku, zesilovače a pokoušel jsem se stavět i vlastní. Nebylo to moc úspěšné, moje pokusy totiž občas doprovázely různé exploze. Jednou jsem dokonce skoro přišel o oko, když mi při pájení explodoval kondenzátor vedle obličeje. Ale to nevadilo, důležité je, že mě to nakoplo.
A jak se z tebe stal profesionál?
U nás v Belgii neexistovala škola čistě zaměřená na zvuk, takže když jsem se v osmnácti musel rozhodnout, jakým směrem se vydat, začal jsem studovat telekomunikace se specializací na televizi. Součástí byly jednou nebo dvakrát týdně hodiny akustiky a elektroakustiky. Učil nás člověk, který byl zároveň členem malé belgické kapely. Ten mě motivoval se o zvuk zajímat víc, protože to byla v té době jediná příležitost se o tom něco naučit.
Když jsem pak na konci studia musel absolvovat tříměsíční stáž, vybral jsem si firmu Bose. Nejdřív jsem z toho nebyl nadšený, protože tehdy dělali takové malé krychlové reproduktory. Ale nakonec to bylo fajn, mimo jiné, protože jsem měl skvělého učitele – Gino Moermana. Pracoval jsem v technickém oddělení na opravách a zároveň jsem se mohl učit pracovat s naším simulačním softwarem pro 3D simulace ozvučení sálů. Po těch třech měsících jsem byl na ten software téměř expert. Potom jsem dostudoval, v létě nic nedělal a v září mi z firmy zavolali, jestli nemám čas jim trochu pomoct v technickém oddělení. Řekl jsem proč ne – a zůstal tam dodnes. Tedy v Bose, ne v technickém oddělení, z něj jsem se záhy přesunul do naší profesionální divize vývoje zvukových systémů.
Byl to splněný sen?
Mým snem vlastně bylo pracovat jako roadie, tedy zvukař za mixážním pultem pro kapely jako K’s Choice. Ale nakonec jsem dostal příležitost pracovat přímo pro výrobce, což je v Evropě docela výjimečné. Většina lidí tehdy pracovala pro distributory, přímý kontakt s výrobcem neměli. Já jsem tu šanci dostal. Odjel jsem do USA, kde jsem se naučil víc o našem simulačním softwaru a systému Auditioner. No, a tak jsem se dostal do audio průmyslu.
Co je podle tebe nejdůležitější pro úspěch v tomhle oboru?
Mně nesmírně pomohla zmíněná stáž v Bose, kde jsem se mohl učit od zkušených kolegů, mohl jsem dělat chyby, zjišťovat, proč věci fungují tak, jak fungují. A mimochodem, v tomhle oboru je pořád ještě hodně co zlepšovat. Pro úspěch je podle mě nejdůležitější se pořád učit. Tvrdím, že ve chvíli, kdy se učit přestanete, je konec. Pořád se totiž objevuje něco nového. Například tahle práce už dávno není jen o zvuku, člověk tu musí být skoro IT odborník. Ale to je fajn, učím se rád nové věci. A taky rád sleduju konkurenci, co dělají a jak. Je to nekonečný proces.
A teď navíc i sám učím, předávám své znalosti dál a zároveň se učím od ostatních. Miluji to. Říkám, že mám nejlepší práci na světě. Udělal jsem si z koníčku práci.
Když mluvíš o nutnost učit se pořád nové věci, jak se díváš na rozvoj umělé inteligence? Jak podle tebe ovlivní budoucnost zvuku a audio designu?
Kdybys mi tu otázku položil před dvěma lety, řekl bych, že nijak. Ale teď už je jasné, že bude mít vliv. Nahradí zvukaře? Těžko říct, možná. V každém případě je zvuk pořád velmi osobní záležitost a každý má jiné preference. I způsoby ladění systémů se liší podle použití, prostoru, architektury a tak dále. Kdyby to bylo tak jednoduché, že by stačilo zadat výšku a šířku prostoru a AI by to sama spočítala ideální řešení, tak už to dávno každá firma dělá. Ale tak jednoduché to není, je tam spousta proměnných.
Takže jednoho dne nás AI možná nahradí, ale zatím si myslím, že nám spíš pomůže. Ještě si nejsem jistý, v čem přesně, kde a jak, ale nepochybuji, že bude užitečná. Někteří konkurenti tvrdí, že už AI používají, ale když se podíváte blíž, zjistíte, že to často není přímo o zvuku. Je to spíš marketing. Nicméně čekám, že náš obor začne AI výrazněji ovlivňovat do pěti až deseti let. To už budu v důchodu.
Myslíš, že tvoje vnímání zvuku je jiné než u většiny lidí?
Těžko říct. Ale s jedním kolegou ve Švédsku, který se také věnuje audio designu, jsme se shodli, že systém by měl znít dobře pro co nejvíc různých skladeb – nejen pro jednu. Někdy ladíš čistě, někdy lidé chtějí špinavější zvuk. Neexistuje jeden správný způsob. Ale podle mě by měl systém znít přijatelně pro jakoukoli skladbu.
Při přípravě systému se snažíš zprůměrovat měření. Na různých místech dostaneš různé výsledky, protože každé sedadlo, každý metr plochy je jiný. Takže cílem je, aby to bylo příjemné na poslech. Když je zdroj dobrý, systém bude znít dobře. Nicméně i špatně nahraná hudba může znít dobře, když systém správně nastavíš. A pak bude znít ještě líp ta dobře nahraná.
Co je tedy tvým cílem při nastavování systému?
Nechci, aby za mnou lidé chodili a říkali: „To zní skvěle.“ Mým cílem je, aby za mnou nikdo nepřišel a neřekl: „To zní špatně.“ Pak jsem spokojený. A mám rád jednoduchost. Lidé někdy dělají příliš složité systémy. Já je navrhuji tak, aby bylo ladění co nejjednodušší. Čas a fáze jsou klíčové, tedy aby vše dorazilo k uším ve správný moment. Když tohle zvládneš, máš 80 % hotovo. Zbytek je jen doladění.
A co když si chceš jen tak užít hudbu, bez analyzování zvuku, co posloucháš?
Nejvíc hudby poslouchám v autě, jsem tam nejčastěji sám a mám klid od rodiny. Moje dvě malé dcery totiž mají dost jiný vkus. Já poslouchám cokoliv, od Elvise přes The Pixies, což je moje nejoblíbenější kapela, až po dobrou elektroniku nebo klasiku. Prostě podle nálady. Mám široký záběr.
Opravdu dokážeš poslouchat, aniž bys přemýšlel, jestli je zvuk dobrý, co je špatně a tak?
Fakt je, že je to pro mě těžké. Na koncertech často nejdřív analyzuju zarovnání systému a načasování zvuku. Až když zjistím, že to sedí, pak si to začnu užívat. Přátelé se mě pořád ptají: „Co říkáš na zvuk?“ A moje děti už taky začaly říkat: „Tady to znělo blbě.“
Dělám to dokonce i v restauracích. Vždy se hned po příchodu nejdřív podívám, jaký je tam zvukový systém. Nejspíš se toho nikdy nezbavím.
Comments are closed.